Vybraly jsme pro vás článek z webu Andělské pošty, původně publikován dne 14.6.2017 na www.andelskaposta.cz
„Ten kávovar na mě pořád tak ošklivě prská,“ posteskla si kolegyňka Veronika. Na mou reakci nečekala – příčinu si pojmenovala sama: „To bude nejspíš tím, že mu nikdy neřeknu něco hezkého. Pořád se na něho vlastně zlobím.“ A o tom má dnešní úvaha je. Jak často chválíme své věci, že nám tak dobře slouží … a jak často na ně hudráme?
Příkladem za všechny nechť je nám třeba onen zmíněný kávovar …
Možná se spolu shodneme, že člověk vyhledává kávovar nejčastěji proto, aby mile uhostil svou návštěvu, či sám sobě dopřál nějakou tu radost, pocit úlevy, oddychl si od napětí všedního dne a se šálkem dobré kávy si navodil pohodu. Vyhledáváme ho pro svou pohodu, ale obsluhujeme ho s napětím. Zpravidla k němu přiběhneme, nabušení událostmi dne, všemi pocity, myšlenkami a vjemy, které prostupují celé naše tělo … postavíme pod něho hrnek, stiskneme tlačítko … a netrpělivě čekáme, co dobrého nám udělá. A on se snaží, jak umí a jak může, aby nás potěšil.
Jasně, je to stroj … sám o sobě nepracuje emotivně. Ale s každým naším dotekem, slovem i atmosférou, jejíž je tichou součástí, do sebe naše emoce postupně vtahuje. A tak máme na začátku úplně klidný pohodový stroj, který si radostně postavíme na kuchyňskou linku, možná ho i pohladíme – nadšeni z toho, že ho máme a jak mu to v té kuchyni hezky sluší. Párkrát si asi ještě sami pro sebe řekneme – no to je kafíčko, panečku 🙂 No ale co pak … pak … pak kávovar zdomácní, tedy nám nejspíš i zevšední a nakonec už slyší jen … tak honem, ježiš ty se s tím meleš, už zase prská, to kafe mi dneska nějak nechutná, ani ta pěna už není co bejvala, se snad rozbil nebo co, musíme ho vyměnit. A přitom nás nejspíš ani nenapadne, že sám se nerozbil. To my jsme ho prostě jen unavili a vyčerpali 🙂
Chválit, chválit, chválit … a děkovat 🙂
Uznávám, je to trošku zběsilá úvaha, ale mně to tak funguje…
- Při každé jízdě děkuji svému autíčku, že mě tak hezky a bezpečně vozí.
- Když přijdu domů, pokaždé pozdravím náš byt, protože se mi tam hezky bydlí.
- Při zalévání láskyplně hladím listy naší stále kvetoucí kolopejky a někdy ji i „vyvedu na procházku“, aby viděla, v jak hezkém prostředí žije.
- Dokonce i svému stařičkému telefonu říkám, jak jsem ráda že ho mám a vážím si ho pro to všechno, co se mnou už vyslechl a absolvoval … a pořád funguje téměř bez restartu.
- No našla bych pro Vás spoustu příkladů 🙂
Prostě si své věci láskyplně hýčkám. Moc si jich vážím a dávám jim to najevo. A ony mi pořád hezky slouží. A když doslouží, poděkuji jim a rozloučím se s nimi. A tak to pořád u nás nějak všechno frčí bez problémů a v radosti.
Tak se nebojte a taky si to někdy vyzkoušejte. Prostě se jen zkuste zamyslet nad tím, čemu všemu své věci vystavujete a poděkujte jim za to, jak dobře Vám v životě pomáhají. A nemusíte zůstat jen u věcí.
Co třeba Vaše tělo, rostlinky a zvířátka okolo Vás i ve volné přírodě, Matka Příroda jako taková … to všechno je tu pro nás a naši radost. Vnímejme to … a chovejme se tak, aby to fungovalo i naopak 🙂
S láskou a úctou
Baru-Aru